Film „El paso“ diváka zavede do kotle vášní, emocí a živelnosti. Režisér Zdeněk Tyc se po úspěšných „Smradech“ už podruhé vrací do světa Romů, který v nás zpravidla vzbuzuje strach a rozpaky, přestože o něm vlastně vůbec nic nevíme… „El paso“ je inspirováno skutečným osudem romské vdovy, matky devíti dětí. Filmová rodina Horváthových má dětí sedm. Příběh začíná okamžikem nečekané, tragické smrti otce. Matka Věra najednou stojí sama proti úřadům, odhodlaná udržet svou početnou rodinu pohromadě za každou cenu, jenže zoufale nepřipravená. Sociální odbor dává k soudu žádost na odebrání jejích dětí a následné svěření do ústavní péče. Ze dne na den jsou vystěhováni na periferii do sociálního bytu o jedné místnosti. Případ Věra versus město se dostane k mladé, ambiciózní advokátce. Svět Romů nezná a ani ji příliš nezajímá, celou kauzu bere zpočátku jako odrazový můstek své začínající kariéry. Navzdory svým předsudkům, nepochopení a občas i samotné Věře, která blonďatou advokátku zpočátku odmítá vpustit do svého světa, případ nevzdá. Naštěstí není sama, kdo stojí na straně rodiny proti většině. Je tady ještě lehce nepraktický, ovšem o to pro svou práci zapálenější, kurátor Kochta. Jeho snaha pomoci Horváthovým je přiživována také ryze soukromým zájmem o atraktivní advokátku… „El paso“ nekončí happy endem, jen jeho příslibem. Bez lakování na růžovo nabízí pozitivní příklad. A také čas na přemýšlení, zda být Romem opravdu znamená být vinen.