Který český román obsahuje milostný příběh rozepjatý od cynismu k
osudovosti, přitom je humorný, ironický a posléze se promění v
kriminální drama vrcholící odvěkou otázkou zrady a pomsty, mravního
selhání a trestu? Jeho hrdinku obklopuje téměř neproniknutelné
tajemství… Odpověď je jediná: jde o Škvoreckého Lvíče.

Autor, vynikající pozorovatel a vypravěč, obdivovatel F. S.
Fitzgeralda a J. Conrada, umístil líčení komplikovaného dobývání
slečny Lenky Stříbrné protřelým záletníkem redaktorem Karlem Lednem
do pražského intelektuálního prostředí počátku 60. let, do
nakladatelského zákulisí se všemi jeho intrikami a politickými
kompromisy. Leden rozehraje svůj nesporný osobní šarm, vynaloží
bohaté zkušenosti i pronáší vážně míněná milostná vyznání, aby
dostal do postele Lenku Stříbrnou, ale ta jeho snahy odmršťuje s
vtipem a ironií, až jejich dialogy připomínají Nebezpečné známosti,
vrchol milostného cynismu. Jde mu stále jen o pár nocí, anebo se
nakonec do černovlasé dívky s chlapeckým účesem, jejíž oči jsou
„velké, černé a úplně bez duhovek. Jenom dva černé kotoučky jako z
bakelitu…“ bláznivě zamiloval?
Před koncem příběhu náhle mizí humor, přichází chlad – podivné a
záhadně nelogické jednání slečny Stříbrné ústí v tragédii, vraždu.
Skutečného viníka bychom mohli určit sami, ještě než ho odhalí
autor...