Příběh o lidském neštěstí umocňovaném lhostejností ostatních
otevírá téma k zamyšlení: Zmizela bída a zoufalství popisované v
Bezručových Slezských písních opravdu ze světa, nebo se jenom
schovávají do míst, kam se raději nedíváme, protože my máme přece
každé ráno na stole snídani a v zimě nám stačí otočit kolečkem
termostatu? Je dnes víc než před sto lety pomáháno lidem, kteří se
nikoli vlastní vinou dostali do situace, kdy musejí pomáhat
blízkým, kteří se o sebe neumějí postarat? Mají dnes maryčky jinou
možnost, než zvolit skok do vod řeky Ostravice? Pochmurné ilustrace
– obličeje nešťastných sirot, hrobečky i zoufalý skok do vln – jako
by načrtl uhlem, který se mu stal obživou i záhubou jeho ženy, sám
starý Magdon a nikoli Andrea Tachezy, jejíž rozverné ilustrace a
koláže obyčejně vzbuzují úplně jiné pocity.