Žítkovské bohyně napsala Kateřina Tučková. Budete vtažení do prostředí, které není příliš známé, vysoko do Bílých Karpat. Tam jsou v kopcích rozházené malé chaloupky daleko od civilizace a od naší obvyklé každodenní reality. Vypráví se, že právě proto, že je to tak daleko, dokázaly si některé z místních žen zachovat schopnosti a intuici, kterou obyvatele měst již dávno ztratili. Tam ale tradice zůstává a dál se předává z matky na dceru jako již mnoho staletí předtím. Byly nazývány mnoha jmény. Také se jim říkalo bohyně, protože dokázaly prosit Boha o pomoc a uměly i tak trochu dopomoci jeho zásahům svou vlastní silou. Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži…