Satori v Paríži je oproti Magovi vyhroceným příkladem Kerouacovy snahy odvrhnout všechny stylizace a eliminovat hranice mezi životem a literaturou. Text je záznamem skutečné Kerouacovy cesty do Evropy, do Paříže a Bretaně, kde pátral po historii svých dávných předků. Vypravěčům obou textů je společná vnímavost ke všem událostem cesty, snaha ve všech nalézt krásu a hlubší smysl - dokonce osvícení, ono nesdělitelné satori zenbuddhistické filosofie, které může posvětit libovolný okamžik. Satori v Paříži poprvé vyšlo časopisecky už v roce 1967 v překladu Jana Válka, prvního překladatele Jacka Kerouaca do češtiny. Na průkopnické počiny Olgy Špilarové a Jana Válka navazuje argovský projekt, který zachycuje různé polohy Kerouacova díla a vytváří relativně ucelený portrét tohoto pozoruhodného autora, vyznavače svobodného žití i psaní, nadšeného pozorovatele a kronikáře zázračných a intenzivních zážitků nalézaných v zdánlivě každodenní skutečnosti i na cestách-únicích ze všednosti.