"Šedé fábory mlhových rohů povívají nocí. A benátské dámy porovnávají své tučné norky s městskými krysami." Takové texty vzniknou, když básník prožije delší dobu v Benátkách. Z příběhů všedního dne, pozorování, asociací a myšlenek se stávají poetické miniatury, v nichž se odráží město vody a kamenných lvů, mostů a holubic. Takové "zrcadlení" se podobá lesklé mozaice: z četných pestrých kamínků reflektujících jednotlivé částečky vznikl zvláštně poskládaný, ale živý obraz Benátek.