Tato kniha je výborem z dosud nevydané básnické tvorby Ivana Jelínka (1909-2002). Jelínkův dlouholetý přítel, esejista monsignor Karel Vrána v poděkování za jeho báseň Na závěr do prázdna z roku 2002 autorovi napsal: Dotýkáš se a vyslovuješ nejhlubší tajemství naší lidské existence. Do vyprázdnění nicoty, přes znicotňující nicotu prchající časnosti přijíždí posel BYTÍ. Prázdnota času se uzavírá, aby se hned a znovu otevřel do propastné světelnosti věčnosti, v niž přebývá LOGOS, SLOVO, jehož Ty jsi věrným pastýřem. Kritik Jiří Trávníček upozorňuje na jiný aspekt básníkovy tvorby. Vstupem do Jelínkovy poezie vcházíme do laboratoře jazyka, napsal v doslovu k básníkově poezii z období jeho druhého exilu. Novotvary, archaismy a složeninami byl ostatně Ivan Jelínek proslulý. Nejen v poezii. Některé z nich pronikly i do jeho překladů politických komentářů vysílaných na vlnách rádia BBC, kde byl dlouholetým redaktorem.