Janovic Vladimír Jed v růži

Již v debutu Zatmění ráje z roku 1968 se Vladimír Janovic představil jako metafyzický básník, bloudící v krajinách paměti a evokující si ztracený ráj. V následující sbírce Romulův nářek (1970) se duchovní rozměr jeho poezie obohatil a prohloubil o prvky či aluze mytologické, biblické a religiózní. Počínaje knihou Plást hlíny (1975) se jeho verše – jak říká v doslovu k tomuto výboru Vladimír Křivánek – „proteplují, nabývají smyslové plnosti, barevnosti, zároveň inklinují k přesnému, klasicky vykrouženému tvaru“. Milostné básně obsahují nejen jmenované sbírky, ale rovněž Janovicovy další lyrické kompozice Jarmark v mlze (1981) nebo Most alchymistů (1989). Náznaky pozdní teskně milostné lyriky lze najít i v zatím poslední básníkově sbírce, vzniklé po mnohaletém odmlčení, Potopený úl (2005). Jed v růži je v pořadí třetím z dosud publikovaných výborů z Janovicovy tvorby. Knihu doprovázejí perokresby Oty Janečka. Vladimír Janovic (1935) vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masary...